20.2 ---*>I hate my life...

20. february 2011 at 18:36 | MárSsí* |  Diary*
Nesnáším svůj život...
Jsem običejná holka co prochází mezi lidmi, nikdo jí nevidí je neviditelná, asi si to teď čteš a říkáš si "Se máš, já jsem zase moc viditelná , střed pozornosti"

...Já bych si to s tebou vyměnila a to moc ráda.Žiju mizernej život, stojí za houby, nikdo o mě nejeví zájem a bojím se že ani mé nejlepčí kamarádky. Dnes jsem je pozorovala, a na pár chvil jsem se ptala jestly mě vůbec vidí...
Kdybych umřela nikomu bych nechyběla, už teď jsem na bodě mrazu, můj život. Každej si ho má zařídit jenže, nezařídí protože je to nefér a vyhrajou jen krásný svině, co si omatají všechny kolem prstu, mrzí mě že já taková nejsem , byla bych raději svině než običejná holka, někdy se sama sebe musím ptát co vlastně čekám od tohodle života?! ..Ano chci , dobré přátelství bez pocitů méněcenosti , být se sebou spokojená i s tím že jsem tlustá a že mám pojebanej obličej a velkej nos. Necítit se ve škole jak kretén co prochází po chodbách a říkají si "Krávo nechutná" , abych to byla já a aspoň jednou mít co si přeju. Jenže né jsem to jen představy co mě nutí brečet, jsou to sny kvůli kterým každé ráno zaspávám. Moje običejný kresby , chci aby znamenali víc než jen smutnou holku na obrázku. A já sama , chci abych byla pr někoho důležitá abych věděla , že kdybych odešla , že by po mě zbylo něco víc než vzpomínky. A tyhle texty. Já nevím, cítím se tak hrozně slabá, samotná, nikdo tu není ... Nikoho nezajímám , jsem jak panenka, co každého po čase omrzí a holka co se někam vecpává, třeba teď cpu se někam , kde vím že bych být neměla , prostě to tak cítím , ikdyž ty lidi mi nevadí , čas už nevrátím do starých ojetých kolejí, ty koleje vedou dál a nazpátek je jízda hodně nebezpečná. Má to takhle být snad? Poslední dobou se cítím na všechno sama, že když se svýma řečma snažím dát najevo , že potřebuju pomoc tak je to k ničemu. Volám o pomoc něco tam nahoře a věřím že jednou aspon na chvíli budu štastná , jenže NE! Vím že se to nestane a že budu sedět na kolejích a čekat že mě náhodou najde moje pravá láska a řekne "Pojď, hele vím je ti mizerně" . NE. Jsou to jen iluze a sny co každý večer před sebou vidím. A já, tak bezcenej člověk, taková šedá myška, nezajímavá ..Chtěla bych aspon na chvíli vědět jaké to je být v některé z nich v kůži. Kdyby někdo zjistil jakej život vedu , asi by mě chápali...
A že nic nemyslím zle, já nejsem zlá, naopak moc zranitelná a všechno mě hrozně bolí. A nikdo to nevidí a stále mlčí. Nevím kdo je ta holka v odraze a co pro koho znamenám , asi nic. ...
 

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama