~ 5.Část / Tohle se mělo smáznout. ~

9. february 2011 at 21:28 | Mársí* |  Můj sen. Musím si za ním jít!
Običejný kus hmoty, kovu , kamene...

Když se na to podíváš, říkáš si , je to tak..tak moc običejné, jenže stačí jedna věc, pravítko, šklo, dokáže ti splnit jediné přání - Umřít.Taky bych si to přála. Protože jestly je život tohle, někdy si říkám , že se ta smůla, dží jen na mě, i ty největší svině, i ta největší namyšlená bárbína..
Nevím, vezmu , jeden kus, přiložím ho ke kůži a pojedu, protože mi to může splnit to přání! Jediné přání co se mi může splnit.Nejsem ani modrooká blondýna a už vůbec, nejsem svině! Nikdo to nechápe. Ve škole je ta holka uazvřená jen v sobě, po nocích sní , ale už jí to nebaví?
Kdo mě pochopí?
Utíkám , zase.
Zase, utíkám od té bolesti, protože jí nechci, radči se stáhnu do sebe víte. Radči si řeknu "Uteč! Hele vážně uteč!" , udělám to , udělám, utíkám...
Koukáš na svoje ubrečený , červený , smutný oči do zrcadla a ptáš se, proč nemůžou být štastní. Proč se nemůžou smát? Nemůžou , akorád trpí, protože zase brečí,  a moje kůže? Nikdo mi nerozumí , když se řekně je to ostrý , předtavím si ten kus hmoty , a jak to zase jednou udělám, jako dnes. Dívám se do zrcadla na svoje slzy "Proč jsem byla tak hloupá?". Zase jsem to věděla, že mě PRAVDA  zlomí, že to zase ucítim, tu bezmoc, něco udělat, něco říct, abych dokázala jak mě to bolí, ne, nebolí mě co udělali , bolí mě to JAK MOC JSEM HLOUPÁ!Nikdy, mi nic nevyšlo. Nikdy, jsem nemohla udělat něco správně, nikdy jsem neudělala něco čeho bych pak nelitovala, jsem beznadějnej případ, beznadějná TROSKA,  rozpadá se zrcadlo a zvedá střepy do sebe, zapíchne je do tebe , duše po mě zůstane!
Zvedni hlavu holka -
Ne už ne, ty slova už mě nezachrání , už ne, zlom mě ještě, ještě , ještě já nejsem člověk no tak pojď do mě! Dělej řezej , chci cítit tu bolest no tak, dělej....
Ta PRAVDA?
Ta BOLEST?
Ta LÁSKA? 
Ne, nevíš jak to bolí , nevidíš přez svůj dokonalej život, přez to štěstí, někdo má štěstí někdo ne a tak to ne chápej to , anebo taky ne. Radči na mě ser já nejsem podstatná jsem šedá myška v koutě zadupejmě. Ještě a ještě.
Třeba mě to přejde? 

→Najivní a hloupá zůstanu, myslíš že mě to baví? Ne, ne , ne nebaví. I'm sorry. Byla jsem vždycky vzduch už od malička, jenže nedokážu už dál, nedokážu říct je mi to líto! Už ne! UŽ chci konec!
 

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement