Už nikdy mě nepusť / 3

26. february 2011 at 21:53 | MárSsí* |  Storky*
Zazvonilo a všichni se ječivými výkřiky od nás vzdalovali,od mě a Michala, který seděl v lavici, neměla jsem na to sílu něco říct , prostě jsem sebrala a šla. On tam seděl a mnul v rukou klíče od baráku.


Bylo mi ho líto, jenže on taky neni svatej. A vlastně ani já ne.Máme problém že radči mlčíme , utíkáme od problémů a nikdy, nikdy se jim nepostavíme čelem.

U značky na konci chodníku od školy stál Marek a dělal že mě nevidí.Zakroutila jsem hlavou.."Nemůžu za to že mám bratra kreténa." On se usmál a začal mě plně vnímat "Věděl jsem že ti nejsem až zas tak u prdele" Ušklíbla jsem se.."Máš pravdu, ale teď už tě nechám zase stát , dělej že mě nevidíš dál" . Začal se smát "Ok, bejby" . A já šla. Na pár vteřin jsem si přála , aby mě chytil z aruku a zase odvedl pryč od Michala. Jenže sotva co jsem přišla domů, po pár minutách přišel i on, přesně ve chvíli když jsem jedla."Ahoj , Míšo, jaktožeste nepřišli spolu? Dáš si s námi jídlo?" řekla moje milovaná máma. "Už asi jenom s tebou, já dojedla." .A nechala jsem v talíři polovinu brambor. Šla jsem do svého pokoje a nechtěla jsem o ničem vědět, přála jsem si , abych mohla zmizet někam daleko od něj. Jenže on byl o zeď dál.Zavřela jsem oči a počítala do deseti , usni, usni , usni!
"Jéžis!" Lekla jsem se zabrání za kliku a vešla moje ustaraná máma. "Co se tu děje?" .."Hm, nic.." Zatla jsem pěste a chtěla jí všechno vyblejt , zážitky z Chorvatska a to jak jsme s Michalem vše utajovaly."No mami , víš..no.." jenže už , už jse chtěla něco říct a.."Martino, potřebuju..Ah promintě , řešíte něco osobního?" .."Ne jen sem pojď" Usmála se , jenže já sem se chtěla schovat pod postel a dělat že neexistuju. "Klidně" . A já v duchu křičela "Néé" . cítila jsem se trapně, za ten sprd za pokémona a vlastně za všechno, za to že už mě fakticky rozčilují kecy, že jsem nezadaná, když jsem!Teda, teď už ani nevím jestly ano."Hm tak kdo mi z vás řekne co se tu děje?" Michal se na mě podíval z otazníkem na očích .."Co by se tu mělo dít?" - "Třeba před chvílí - Martino! - , ale možná máte pravdu váš vztah mi může být jedno" , setřela si prach z kolene a odkráčela do kuchyně. A my tam zůstal sami. Mě tlouklo srdce o závod a vteřina mi přišla jako hodina "Do prdele , nechápu že tě to pořád baví!" Rozčílil se. "Mě to nebaví!" Odpověděla jsem smutným hlasem."Ne fakt a co to mělo být dneska?" .."Nedělej svatýho , to ona si začala" On si vzdychl.."Nevím co tě naštvalo, Mársí je děsně v pohodě" ..Zadívala jsem se mu do očí a chtěla mu rozbít hubu "Si děláš prdel?! Prej děsně v poho! Taková kvočna si nemusí brát sukni vůbec, je toho schpná!" .."Nech toho sama víš že o tohle tu nejde.." .."Jo jde o to že mě nebaví pořád všechno tajit!" .."Máš pravdu je konec"... A mě ztuhnul hlas, nabyla jsem schopná slova a já tam tak seděla z otevřenou pusou a vytřeštěnýma očima a on odcházel..Najednou mi došlo co se vlastně stalo.
 

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement