Už nikdy mě nepusť / 4

27. february 2011 at 14:37 | MárSsí* |  Storky*
Ráno jsem se už neprobouzela z pocitem , že mám koho se chytit. Už bylo pozdě na to nežárlit na Mársi , možná bych to bez té věty zachránila. Vzala jsem papír a tužku a začala psát..
Mám strach, že se mi Michal už nikdy nepodívá do obličeje a neřekne mi "Tak , jak se máš?!", že to všechno krásné smetlo sluníčko do stínu a my už můžeme jít svojí cestou,cestou v které už nemusíme nic skrývat.




Najednou slyším uhození do zdi a prudce odhodím tužku.
"Co se tady děje sakra?! Je 6 ráno!" vlítla jsem do Michalova pokoje."Prosimtě vypadni , ty seš ten poslední člověk na zemi , kterýho bych chtěl po ránu vidět!" .Tohle byla poslední rána a já civěla na jeho modrý koberec, a on k tomu dodal "Tak co bude? " .."Nerozčiluj se já už padám" smutnila jsem si v posteli a nebyla jsem schpná se ani obléct natož jít do školy.Bylo mi vážně na nic a jediné co jsem slyšela v hlavě bylo - Jsi ten poslední člověk kterého bych chtěl po ránu vidět - .Tohle mi dalo trojitou facku.Řekla jsem si že mu dám najevo že mě to nebolí, že jsem ten celý rok brála jako sourozeneckou lásku. "Mami, jdu do školy" - "Tak brzo je sedm" - "Jo no víš chci ...chci no prostě jdu Čau" , celou tu dobu jsem bloudila městem a narazila jsem na můj oblíbený krám, vešla jsem a uviděla TO. - Krásnou sukni naproti mě, "Ah, kolik stojí?" - "Je to novinka , zhruba 300 korun, chcete si ji skusit?" zadívala jsem se na ni a vzpoměla si na Mársi , její dlouhé nohy do nebe za mě řekli "Jo" ...Oblíkla jsem si ji a málem mi upadli oči, jsem stokrát hezčí než ona, tak proč si vybral ji místo mě?! Co má ona a já ne?! Asi není agresivní , asi není ani užárlená.."Oh, moc vám sluší vezmete si ji?" - "No vlastně ano, mohu si jí nechat už na sobě?" - "Jistě".
Vešla jsem do třídy a Marek na mě civěl "Tý píčo Máťa v sukni, nerajcuj mě tak jinak ti jí sundám " začal se smát a mě to hrozně rozveselilo.Najednou se ke mě řítila obrovskou rychlostí Marsína a vrazila do mě "Eh, promin ty socko, ale nezdá se ti že máš stejnou sukni jako já?" .."Tyo ty mi dáváš každým dnem víc najevo že tak slepá nejsi, zachvíli u mě budeš mít jeniček jak nablito" otočila jsem se a sedla si do lavice vedle Moniky. Marsi na mě pořád načuřeně civěla a praskala zlostí, nevěděla jsem že má stejnou sukni , nekoukala jsem se. Všechno se stejně točí kolem Michala. Marsi nemusí být špatná , ale teď jí kvůli nemu musím nenávidět. A Marek? Ten už se ke mě nikdy nebude chovat jako dřív. Po jeho slovech že je to divný. Hm, a hlavně po tom jeho vystoupení...
"Martino k tabuli" ...Pak ten rozchod, nechápu jak se to mohlo všechno tak rychle zničit.."Martino!Haloo" .."Jo jo už du"..Stála jsem před tabulí a začala jsem si připadat sama, protože jediný můj kamarád byl Michal a Marek, jenže teď jsem viděla jen Marsíjin znechucený obličej. Ptala jsem se sama sebe co jsem to udělala. Michal je pořád pro mě ten zlatej střed jenže teď nevím na koho se obrátit.."Tak mi pověz, kde byla první světová válka?" .."Já, já nevím , promintě já se neučila".."Tak ..příště ať to umíš, buďte rádi že máte tak hodnou učitelku" . Začínala jsem tápat po dechu, protože za zády jsem cítila nepřátelské paprsky co mě pomalu , ale jistě dostávají, Nesnáší mě Michal, nesnáší mě oba, a já jsem tohle nikdy nezažila, teď vím jak se cítil kluk z páté třídy když ho tam šikanovali. Blbá,užárlená dlouhovlasá Martina. Tak takhle jsem dopadla. Z tak úžasnýho roku se propadám do druhýho , uplně na prd.
 

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama