7.3 ---*> Nebojim se proplouvat, nebojim se vzpomínat...

7. march 2011 at 19:22 | MárSsí* |  Diary*



Takhle písnička, moje minulost, spousta slz který nedávali smysl , protože tekly pro někoho kdo si moje slzy nesasloužil a nikdy nesazlouží. Tekly pro nic, moje srdce krvácelo a on mě nechal stát na cestě, nevěděla jsem kam dál, byla jsem stracená >I Am Lost < Říkám si, že bych to vrátila zpět, ty dny, dneska jsem byla z kamarádem venku a řekl něco co mi ho strašně připomělo, to hezké co jsem na něm měla ráda, teď ho však nenávidím.A nenávidět budu, nedávno jsme si psali, jako by se mezi náma nikdy nic nestalo a jsem ráda, že zapoměl. Já nezapomenu nikdy. Každá věc pro mě má nějaký význam, každá maličkost ať už je jakákoliv.
Vím že jednou příjde člověk co mě objeví mojí pravou osobnost a nebudu se bát že bych ho svým chováním vylekala. Jako holky, přišli z ničeho nic a objevili mojí pravou tvář..
Obejevili tuhle holku co strácí se večně ve větách a v davech. Jako když kráčí jedna z nich vidím to vevnitř ne to napovrch a tak to je, chci abych je viděla takhle kráčet už napořád. Už napořád chci aby šli vedle mě jako neviditelné pouto co nás k sobě spojilo.

Kolem mě prošlo tolik lidí a nikdo mě nedokázal poznat , nikdo ve mě nevzbudil to co ony, to že můžu říct cokoliv , můžu udělat cokoliv, nejsem ta holka, co se vytahuje nad ostatní a na čele napsané své jméno "P.S : Jsem Martina zlato, nezapoměn".
Jsem ráda za to co mám, jsem ráda za to kdo jsem, že nejsem namyšlená pipka z kabelkou v ruce co pochoduje a vyhazuje nenávistné pohledy...Taková ta neviditelná holka, co když projde tak po ní nic nezůstane.
Chtěla bych už prázdniny, mít ten pocit že nikam nechvátám a můžu se nadechnout bez těžkosti , bez toho že ráno vztanu a musím jít. Musím....

 

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama