Už nikdy mě nepusť / 5

8. march 2011 at 19:08 | MárSsí* |  Storky*
Po škole jsem seděla a pomalu si uklízela sešity z lavice a za mnou bylo slyšet jen takové to soucitné "A-Ahoj.." , od Moniky. Všichni mě tu nesnáší. A Michal? Asi mi ještě pořádně nedošlo, co se stalo. Příde mi to hloupé po pár větách dělat že neexistuju že pro něj už nic neznamenám...


Pak jsem se prudce zvedla a odeška ze třídy, najednou se mi strhne pohled na jediné místo , TO NE! ..Můj obličej vipadal jako by mi někdo vrazil nůž do zad..Michal políbil Mársi!.. Bylo toho na mě moc a oni se na mě otočili a Mársi dodala.."Není ti špatně? Budeš zvracet co?" . A já se rozběhla po schodech , pryč odsud. Pryč od tohodle života..Spousta lidí se na mě otáčelo, na holku co sprintuje ze školy jako torpédo a brečí.."Co se jí asi stalo?" - "Nevim je mi to jedno.."
Spadla jsem do reality, do černé díry, já umírám, moje srdce , mám pocit že se zblázním. Brečím, a vím že nemám, že to musím přejít. Utekla jsem, místo toho abych jí řekla něakou drsnou větu z mýho slovníku jsem uboze zdrhla. Michal, hajzl , začnu chodit z Markem..Jsem pomstychtivá? Že nevíte? Uvidíte! Utřela jsem si slzy a šla dál, nemůžou mě zlomit, ani jeden mi za to nestojí!Jenže už to nešla ta šílená holka , ale někdo jiný, neviditelný, chodila jsem městem jako tělo bez duše a koukala se na ty výrazy lidí.Měla jsem dost všeho kolem sebe, chtěla jsem začít něco nového, chtěla jsem začít nový život v jiné rodině , v jiné škole. Pamatuji na pátek , když jsem se z Michalem smála v děšti a on tam u mě stál a hřál mě. Byla jsem šťastná..
Člověk si uvědomí co stratil až moc pozdě, nebo školní výlet když jsme bloudili společně lesem, sranda a všechno co k tomu patří. Byl to můj nejlepčí kamarád, byl to můj kluk,byl moje vše! A teď, teď už nemám nic! On byl můj život, píšu do deníku ..Pár načmáraných řádků , vzpomínám na ty časy...
"Jdou naši!" .."Ale nejdou!" :D .."Teď jsou tu!" .."Fakt?!".."Planej poplach" :D
Protože teď vím že už je vážně konec, The End moje podělaná minulost , říkám si , teď se mi zhroutil svět..
"Marťo? Si to ty?" .."Prosím? Kdo jsi?".."Honza, byli jsme jednou u vašich na obědě, ale ty jsi přišla a hned uběhla ven..Pamatuješ?" Koukla jsem se na toho neznámého kluka co si přisedl vedle mě na lavičku tak vylekaně, objeví se vedle mě, krásnej kluk a já si ho nepamatuji? "Promiň, ale myslím si že je to hloupej vtip." ..."No jak myslíš, jen pro tvojí informaci, dneska jsme ze Skrýšova přijeli na večeři, doufám že svoje minulé chování opravíš a ukážeš mi že seš slušná holka :D" Dělal si ze mě srandu , první člověk co mi dnes vykouzlil na tváři úsměv.."Víš že jsi první člověk dneska co mi udělal radost?" .."Mám to brát jako kompliment? :D".."Jo a taky myslím že seš hrozně drzej .." ..."Jsem, ale to jsi mě nakazila ty protože jsem začal být takový co jsem na tebe promluvil..:D"..
Chvíli jsme si jen tak povídali a pak jsme společně odešli k nám domů, přece jen, má tu být na večeři, mám plán, zbalim ho.Jenže co jsem vešla v Michalově pokoji seděla....
 

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement