Už nikdy mě nepusť / 6

12. march 2011 at 12:47 | MárSsí*
Seděla tam a nafrNěně na mě zírali , jeho oči už se neleskli pro mě to pro ní..Měla jsem knedlík v krku po dnešní škole, jediný kdo vedle mě začínal stát byl Honza a mě bylo mnohem lépe.."To byl tvůj bratr a sestra?" .."Blázne jestli podle tebe je tohle moje sestra tak se zastřelím.."

.."Proč jako, jste si hrozně podobný.." ...Zastavila jsem se a uraženým pohledem "Si děláš prdel? Jsem stokrát hezčí než ona.." a začala jsem se smát , ale vduchu jsem si přála aby to bylo tak. "Máš pravdu nesahá ti ani po kolena, tak kdo je to?" ..Polkla jsem a zadržovala svojí vnitřní nevyrovnanost "Jeho holka...N-no mýho bráchy..holka".."Hm no a ty máš kluka?" Měla jsem , ale on si našel jinou víš, nedokážu o tom mluvit zvlášt né s tebou.."Ne..".."Si tak krásná já tě nechápu , co bych dal za takovou holku jako ty." Začínala jsem padat dolů , přišlo mi jako bych stála uprostřed poušťě a já nevěděla jak zpět. "Věř mi radči bys nedal nic..Prosimtě, co je na mě dobrého? ..Ani mě neznáš.." .."No to máš pravdu, ale poznám no ne?" a smál se , jeho optimistický hlas byl zase zpátky a já už zase mohla volně dýchat, nedokáži mluvit o osobních věcech...
"A jak víš že tě chci poznat i já?" .."Protože se na mě krásně směješ" ..Snažil se mě vyvést z míry a dařilo se mu to u Michala jsem tohle neznala, nikdy ke mě nebyl tak milý a zárověn tak oterřený k novým lidem.Když nepočítám Marsblé.
"Máš pro mě nemalou slabost co? ".."Mám.." Když jsme seděli naproti sobě na posteli a opětovali si dlouhý pohled bylo už vše jasné.
Najednou to všechno kolem mě zůstalo na té poušti, teď pro mě zůstal jen jeho sladký polibek s kterým jsem se ocitla v ráji.Líbali jsme se asi celá staletí a spadli ze mě všechny zátěže, mohla jsem létat modrou oblohou bez pocitů viny. Teď už jsem v hlavě jen měla to aby mě nikdy nepřestal líbat, PROSÍM UŽ MĚ NIKDY NEPUSŤ!
Srdce mi tlouklo o závod, nebyla jsem schpná slova jak mé srdce vklouzlo do toho jeho.Teď jsem byla odhodlaná vlítnout do Michalova pokoje a říct mu ..Di do prdele..
Chytli jsme se za ruce a šli parkem, viděla jsem pohledy všech lidí nemohla jsem se tooh nabažit jak všechny nezadané holky žárlí a já mohla rozdávat sladké pohledy Honzovi, ikdyby na nás koukal kdokoliv na celém světě. Všechno bylo vedlejší jen my dva a nikdo jiný , měla jsem pocit že je ke mě přilepený a že to co se stalo už je nevratné...
"Kurva co to má být?!" Zakřičel Michal a pustil jemnou ruku své vyvolené Mársblé. Honza se probudil z romantické atmosféry a udiveně se podíval na mého bratra co zuřivostí málem praskal.."Co je?" vyslal varovný signál naproti Michalovi co svými kroky co se zlostí málem propadali do krásného chodiníku. "Nech jí bejt ty kokotskej sráči!" strčil do Honzi a já jsem začala být nervózní.."Nechte toho sakra! Michale..Já ti vůbec nerozumím.." ..Kterej na mě vyslal pohled typu *Že ti to neni blbý* naproti mě, sklapla jsem a nebyla jsem schopná ještě neco říct. Najednou se strhla bitva ..O mě..A já jsem začínala tápat po dechu a než jsem se nadála rvala jsem je od sebe.."NECHTE TOHO, myslíte jen sami na sebe!" a utekla jsem z brekem do keřů a přemýšlela jsem proč to Michal udělal.."Marťo...?" .."Nech mě být, hlavně ty mě nech!" Přišel ke mě Michal a vyčítavě se na mě podíval.."Marťo já tě chci zpět.." A mě došlo že jsem na rozcestí a nevím jak z toho ven...
 

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama